Zemědělské školy

RAK PA se účastnila jednání zemědělských firem. Přijeli zástupci z okresů Chrudim, Pardubice a žáci třetích a čtvrtých ročníků střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy Chrudim z oborů agropodnikání a zemědělec farmář. Moje pocity jsou velmi smíšené. Samozřejmě si pamatuji svá léta a svou rozpolcenost – co vlastně chci? Asi jsem byla připravená na ještě větší nezájem ve formě toho, že studenti budou rušit. Ne, byl klid a mladí lidé poslouchali. Poslouchali předsedy zemědělských podniků, kteří se jim představovali. Celé setkání se podobalo jednomu velkému monologu ze strany těch opravdových zemědělců. Zajímá Vás něco? Ticho. Chcete se na něco zeptat? Ticho. Kolik z Vás chce pracovat v zemědělství? Počet zvednutých rukou zvládnou obsadit prsty jedné ruky… Nevydržela jsem to a ptala jsem se jich, jestli je zajímá alespoň možná výplata. Mají vůbec ty děti nějakou představu? Nakonec jsme malou diskuzi rozpoutali. Mají představu 16 000 Kč/měsíc v hrubém. Alespoň něco. Vůbec by mě nepřekvapilo, že by očekávali 25 000Kč, auto, notebook a mobil. Pracovní doba od – do. Takhle to přeci, ale nemůže fungovat. Ne v zemědělství. Kdyby to takhle fungovalo, nemáme spoustu z toho, co nadšenci drží více méně z piety. Třeba chovy prasat. Zemědělství je hodně o srdci. Kdyby ne, pole by se nám žlutila ještě víc než nyní. I tak jsme na pranýři, někdy právem – vždy se najde někdo, kdo bude podvádět, ale častěji neprávem. Kdosi z přítomných konstatoval, že vypadla celá jedna generace a nejvíc je to vidět právě na zemědělství. Není vnímáno jako perspektivní obor s budoucností. Je to velká škoda, protože i já zůstávám naivní a říkám si stále dokola, jíst se bude pořád. Snad tu jsou i lidé, kteří budou stát o kvalitní potraviny. Zemědělské školy by neměly „produkovat“ jen většinu vystudovaných v oborech kynologie, agroturistika, chovy terarijních zvířat, aj. Jistě se jedná o zajímavá odvětví, ale kde ti vystudovaní s tituly najdou uplatnění? Kdo bude obhospodařovat pole a vyrábět suroviny?