Po tradičních potravinách snad ani nepřiberete!
V Deníku z 26.3.2019 mě zaujal článek s názvem Lidé by konečně měli jíst normálně
Jde o rozhovor se specialistkou na výživu a zdravotní prevenci paní PharmDr. Margit Slimákovou. Jedná se opravdu o odbornici, protože téma, kterému se věnuje, vystudovala.
Toto téma je mi velmi blízké hned z několika důvodů. Od svých 15 let zkouším metody různého stravování sama na sobě. Považuji se za takového notorického dietáře. Nicméně čím jsem starší, baví mě to čím dál méně. Hlavně mi vadí články typu „nejezte sádlo“, „živočišné tuky jsou zabijáci“. Mazali jsme Floru o sto šest. Co na tom, že nám nechutnala, ale je zdravá. Ejhle, pár let na to se dočítám, že sádlo je téměř lék. A tak je to se vším. Kávu pít či nepít? Pokud vás nezabije sama o sobě, určitě se na vás podepíše její kombinace s mlékem. A takto bychom mohli pokračovat. Věkem mě přestávají lákat i jahody v lednu dovezené bůhví odkud. Pamatuji si, jak kolegyně koupila v únoru květák v marketu, který byl hořký. Poslala ho na rozbor. Nic závadného nezjistili, ale byl hořký. Pak jsme si říkaly, no jo, co člověk může v únoru čekat. Měli bychom prostě jíst, co nám tu roste v danou dobu a tečka. Klidně si jednou za čas něco dobrého koupit jen tak. Ochutnat exotiku, ale nedělat z toho základ stravy. Mohla bych vám vyjmenovat své různé diety, které – jak jsem tušila – dopadly špatně. Respektive mně bylo špatně po pár dnech jednostranné stravy. I když jsem to předpokládala, musela jsem to vyzkoušet, protože dieta slibovala co den – to kilo úbytku. No dieta, očisťovací kůra. Cpala jsem se kiwi, ananasem a banány v zimě – dovedete si představit tu chuť. Ovoce nebylo vyzrálé a mně bylo špatně, pusu spálenou od kyselin z ovoce. Ale zhubla jsem. Za jak dlouho jsem to nabrala si už nepamatuji. Problém byl prostě v hlavě. Ano, jsem ten typ člověka, který potřebuje řád. Takže diety typu dělená strava nebo Ing. Havlíčka, kterého možná znáte z TV z pořadu Jste to, co jíte, kde spolu s doktorkou Cajthamlovou radili, jak má člověk změnit přístup k jídlu. Pravidelná, normální strava. Zpět ale k článku z Deníku. Paní Slimáková mě zaujala zajímavým postřehem v tom, že pokud budete jíst normální, dříve pro nás tradiční potraviny, můžete jich sníst dle chuti a nepřiberete. Je ale nutné si uvědomit, co je tradiční potravina. Bílý jogurt, klidně tučný, vajíčka, maso, fermentované zelí, kvašené nápoje, kroupy, jáhly, pohanka, ovesné vločky, brokolice, naše ovoce. Pokud jste zdraví, víc nepotřebujete a z této výživy doplníte vše potřebné. Mělo by to být vše z kvalitní produkce. Opravdu se vločkami nepřejíte – sníte jich jen tolik, abyste zahnali hlad. Ale jinak to je u takových dobrot jako jsou chipsy, čokoládové tyčinky aj. Nic v nich kromě kalorií moc není. Ty nejlevnější, obsahují hodně cukru a olejů. Cukry totiž zamávají s inzulinem, který tuky převede přímo do vašich tělesných tukových zásob. Takže to je ta nejhorší možná kombinace. A po snězení takové dobroty stejně budete mít za chvíli chuť na něco „dobrého“ a jste v začarovaném kruhu.
Paní doktorka mi byla také sympatická tím, že bojuje za lepší stravu v nemocnicích a školkách.
Bože, jak já musela být protivná v naší školce paní přes stravování. Děti měly na jídelníčku rohlík s Perlou a Ramou. To mně tolik vadilo. Když jsem se na to ptala, odpověděla mi, že se hlídají jednotlivé parametry, např. u tuků. Pamatuji se, že jednou šel syn domů dřív a dali mu svačinu s sebou. Byl to takový ten křehký chlebíček namazaný nějakým rostlinným tukem. Dala jsem ho do lednice zapomněla na něj. Asi po měsíci jsem ho rozdělala a nic mu nebylo! Jak to, že tam nebylo nic, co by zplesnivělo? To pro mě značí vše. Já vím, že se technologie výroby margarínů se od dob války změnila, ale.. Osobně si dám raději kousek másla a pokud zase hubnu, tak jsem bez másla.
Po mých dotěrných dotazech zařadili více pomazánek. Jestli byla Rama uvnitř, jsem se už nepídila.
To samé v nemocnicích. Nikdo nechce, aby se tam chroupali cvrčci a místo cukru se sladilo medem, ale místo koblihy namazat na kváskový chléb dobrou tvarohovou pomazánku, jak popsala sama paní doktorka Slimáková. No a vsadím se, že by to nakonec nikdo nejedl, protože by si raději dal tu koblihu. Pak si za něco bojujte. Já se tenkrát v šatně školky jednou a naposledy zeptala maminek, zda jim tamní jídelníček vyhovuje. Z pěti přítomných, některé pokrčily rameny a pouze jedna mi odpověděla, že ano. Že ji synek řekl, že je škoda, že takhle doma nevaří ona. Další pak odvětila, že to ani nečte.
A můžu skončit názvem mého posledního článku v jarním Zpravodaji Agrovenkova – „Je to jenom na nás“. My ovlivňujeme okolí, svoje děti v chování, ale třeba i v tom, co jedí. Marná sláva, že zakážou automaty na sladkosti ve školách (a já s tím plně souhlasím), ale děti si to koupí stejně jinde. Pokud chcete změnu, zkuste pro začátek třeba celerové hranolky. Budete příjemně překvapeni, jak výborně chutnají!
